Oblíbená zvířata

Vždycky jsem chtěla mít doma nějaké zvíře. Jenomže když jsem se s tím svěřila svým rodičům, tak jenom Kroutili hlavou. Nechápala jsem, proč zrovna já bych nemohla mít doma nějaké zvíře, když ho mají v okolí všichni. A moje kamarádka dokonce měla dva psy a kočky a také krásného a roztomilého zakrslého malého králíka. Když jsem potom své mamince řekla, že bych chtěla alespoň kočku nebo zakrslého králíka, tak jenom stále dokola kroutili hlavou a řekli mi, že žádné zvíře by doma vůbec nechtěli. Opravdu vůbec nechápu, proč tohle říkali, protože mi moje máma kdysi říkala a také mi mi ukazovala fotky, že když byla malá, tak žili na statku a měli tolik zvířat, že prý by je ani ne spočítala na prstech dvou rukou.

Takže jsem si řekla, že moje máma nechce asi žádné zvíře kvůli tomu, že už je těch zvířat asi přesycená a ví, že péče o zvíře je opravdu složitá. Jenomže mi řekněte, že je opravdu veliký rozdíl, když se třeba staráte jenom o jednoho králíka než třeba o padesát králíků a padesát slepic. Tohle pravdu veliký rozdíl, jenomže moje máma mi řekla, že se bojí, že se potom o toho zakrslého králíka nebudu vůbec starat a potom všechna péče zbude na mou mámu a také na otce.

Chápu jejich obavy, ale znáte to sami.  Jenomže já jsem mámě stále přísahala, že se o králíka budu starat sama, protože si ho přeji a chtěla bych ho. Nakonec to dopadlo tak, že mi naši pořídili dva malé křečky. Alespoň takhle jsem byla spokojená. Já sice chápu, že mi rodiče chtěli udělat velikou radost, ale na druhou stranu zase nechápu, proč mi pořizovali dva malé křečky, když mi mohli pořídit jednoho malého králíka? Co to mělo za smysl? Ale když jsme potom byla v pubertě, stejně jsme si prosadila svou a domů si přivezla králíka. Věřte mi, že s králíkem je vážně velká zábava. A kdo by mazlivé králíky neměl rád?